Poslední říjnový víkend 2018

Minulý pátek jsem se nasáčkoval do Pepovy nové rodinné dodávky a po rozjebaných přeloučských silnicích jsme i s jeho caparty vyrazili směr Hradec Králové. Přesněji, na koncert skupin Tomáš Palucha/Orient pořádaný děvčaty z Nuuk. Nuuk je sauna/osvěžovna krásně zbudovaná v zátočině původního labského ramene. Ještě přesněji, když tě horko vyžene ze sauny, můžeš skočit rovnou do Labe.
Místo je to dosti odlehlé – napoprvé jsme bloudili. Stálo to však za to. Dáš-li si trochu práce a hledáš, najdeš prvotřídní kultůru skoro za rohem. Koncert byl ve vodácké loděnici hned vedle sauny. Bylo tam příjemně vytopeno, jen těch lidí by se tam vešlo kapku víc. Měsíček skoro v ouplňku, ohýnek plápolal, pivo chlazené… a tak dál. Pro Polabáka domácí prostředí a já jen litoval, že jsem proti proudu nevyrazil už dřív.
Orient špatný není, mě ale zaujaly jen střípky, jen některé momenty z toho co hráli. Zato set Tomáš Palucha z nové desky Čaro, jsem si užil dost. Suverénní muzikanti, neustále rostou (až na vysoké pódium v loděnici :) Radost vidět jak je to baví. Hypno psycho instumental. Hlasuju do budoucna ještě pro vokál! Zase platilo, jako už tolikrát předtím: nejlepší kocert, ne-li života, tak roku určitě.

Většinou to platí do dalšího koncertu. Hned v sobotu jsem totiž vyrazil na Maovy narozeniny do Hory. Flek opět luxusní – bejvalej mlejn v údolí Vrchlice. Vybraná intelektuální společnost, pohodová atmosféra a živá muzika k tomu. Pivo Kácov mi chutná. Krásně jsem se nalil, ani to nebolelo. Kontroll jako trio(!) mě roztrhli hned ze začátku, nedovedu ale říct, jestli už jsem je takhle ve třech viděl. Na Pikniku jsem si moc přál ať už skončej – hráli totiž odpoledne a já jsem ve stanu opodál chcípal strašlivou páteční kocovinou. Tady jsem si je dal jak zamlada v pětatřiceti a jako klobouček pánové. Solidní noiz.

Po nich nastoupil místní raper Rhino Gavel a nebyl to o nic menší nářez. Je to rebel, to se hned pozná. Ficken Leben jen ve dvou se jakože omlouvali “my to teda nějak zkusíme” a pak to tam obrátili totálně na hlavu. Vyhlazení a oslavencovy zvedačky. Nádhera. Posléze už jsem byl rád, že jsem došel a za poskytnutý nocleh jsem velmi vděčen. Ranní vlak byl očistec. Kvalitní víkend v předpeklí. Ještě trochu žiju.

Temple Cronan, region The Burren, Irsko

Drobná svatyně, navazující na předkřesťanskou tradici. Na různych místech jsou do stavby zahrnuty fragmenty starší sochařské výzdoby a architektonické články.

Románský architektonický fragment, s bobulovým dekorem použitý jako špaleta jediného okna, pohled z interiéru. (podobný vzor najedeme i na území ČR).

Zdroje fotek a informace:
– Temple Cronan na Wikipedii
– St Cronan, Temple Cronan na Romanesque Sculpture in Britain & Ireland
– Temple Cronan na Megalithic Ireland
– Pilgrimage In Medieval Ireland
– Temple Cronan and The Burren na Historical Ragbag

23-04-2015

“Tatíí kdy už půjdme domů?”, “Brzo, běž se ještě proběhnout na zahrádku a pak půjdeme.”, “Vždyť už jsem tam byla třikrát!”, “Tak běž ještě jednou a pak pudem.”, “Ach joo…”, “Paní vrchní, ještě jedno pivo”. Fotr si zapaluje další cigáro a sleduje mrkání automatů v rohu nádražní restaurace. Podívá se přes oblak kouře na svoje dva spolustolovníky a znovu začne. “Nejhorší sou ty černý, ty maj všechno zadarmo. Stačí když přídou na úřad a hned dostanou tisícovku. Jen tak, za to, že jsou černý. Děti přídou do školy a všechno dostanou zadarmo. Na začátku roku přídou a maj věci vyrovnaný na stole. Pastelky, penál, šecko. Když jedou někam na lyžák maj všechno zaplacený. Vím to od svý známý, ta dělá ředitelku. Příplatky na bydlení, na stravování, na všechno. Jen se naroděj už znaj paragrafy… A v osmnácti má hned každej z nich invalidní důchod. Ty v tom uměj chodit, nikdy nebudou dělat. Škoda, že Hitler nevydržel o rok, dva dýl”. “Tattí, mě už to tady nebaví!”, “Co zas chceš, říkal jsem ti ať jdeš ven!”, “Mě už to tady nebaví, poď už domů”. “Ještě počkej sakra!”, “Paní vrchní, tři zelený”.