23-04-2015

“Tatíí kdy už půjdme domů?”, “Brzo, běž se ještě proběhnout na zahrádku a pak půjdeme.”, “Vždyť už jsem tam byla třikrát!”, “Tak běž ještě jednou a pak pudem.”, “Ach joo…”, “Paní vrchní, ještě jedno pivo”. Fotr si zapaluje další cigáro a sleduje mrkání automatů v rohu nádražní restaurace. Podívá se přes oblak kouře na svoje dva spolustolovníky a znovu začne. “Nejhorší sou ty černý, ty maj všechno zadarmo. Stačí když přídou na úřad a hned dostanou tisícovku. Jen tak, za to, že jsou černý. Děti přídou do školy a všechno dostanou zadarmo. Na začátku roku přídou a maj věci vyrovnaný na stole. Pastelky, penál, šecko. Když jedou někam na lyžák maj všechno zaplacený. Vím to od svý známý, ta dělá ředitelku. Příplatky na bydlení, na stravování, na všechno. Jen se naroděj už znaj paragrafy… A v osmnácti má hned každej z nich invalidní důchod. Ty v tom uměj chodit, nikdy nebudou dělat. Škoda, že Hitler nevydržel o rok, dva dýl”. “Tattí, mě už to tady nebaví!”, “Co zas chceš, říkal jsem ti ať jdeš ven!”, “Mě už to tady nebaví, poď už domů”. “Ještě počkej sakra!”, “Paní vrchní, tři zelený”.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *